...blogu - začátek

27. září 2018 v 17:58 | Nika |  O...
Ahoj,
já jsem Nika. Nejedná se o mé jméno (extistuje vůbec jméno Nika?), ale o jeho část. A teď přemýšlejte... Kolik jmen asi tak končí na "nika"? V každém případě, v tomhle je trochu záhady a také nechci prezentovat své psaní pod svým obyčejným jménem. Takové to, "Hele narazila jsem na skvělej blog, autorkou je Kačka." mě rozhodně neosloví. Né, že by Nika někoho oslovila, že :D
Jde o to, že jeden blog už mám. Psala jsem ho ve své pubertální dospívající době. Teď už ho jen udržuji, protože se jedná o mou minulost a mám ho ráda i přesto, že se jím nechlubím. Přece jen tam jsou mé pubertální výlevy, kterými se zrovna nepotřebuji chluvit, jaký pako jsem byla.
Ten blog ale nebyl na téma deníček. Byla to taková má osobní tvůrčí stránka. Vždy jsem moc ráda psala a na tomhle blogu jsem psala povídky a příběhy, fanfikce. A také tam mám svou přezdívku, protože se jednalo o kreativitu.
Ale tenhle blog bude prostě jen obyčený deník na jedné stránce, o obyčejné holce. A to chce něco reálného, než kdejakou Elis, Bublinu a Blackdot (i když tohle je zrovna dobrá přezdívka, když nad tím tak přemýšlím... A to jsem ji vymyslela zrovna teď za myšlenkového pochodu... No nic, popojedeme).

Dost často odbíhám od původní myšlenky, kterou jsem chtěla sdělit, což se bude stávat i zde, na to je nuzno poukázat. Přemýšlím o hodně věcech a to neustále (divím se, že se mi ještě nezavařil mozek). Což je asi také jeden z důvodů, proř tenhle blog.

Cože jsem to chtěla? (vtípek, i když částečně)

Teď už si většina z vás (Cože? Ty máš pocit, že jsem někdo jako vleze a ještě si bude číst tvoje pitomý vtípky?) říká, hahaha, to je ale trapný nebo bože, ona se snaží být vtipná. Nebo taky wtf, to jsou ale kecy.

Nevadí, pokud se ti to nelíbí, tak to nečti, nikdo ti to nevnucuje (narozdíl od pitomých reklam, které na tebe vyskakují snad i z kanálu).

Ale už dost. Původně měl tenhle článek být o mně, kdo jsem, co, proč a jak. Ale teď jsem to musela přepsat na soušasný název, protože už zase odbíhám a téma se více blíží k charakteristice blogu, než mě.

Takže tedy, proč zrovna tenhle blog, s tímhle "originálním" názvem a tímhle zaměřením?

Jak jsem již říkala (ehm, psala... Ale chápeme se... slovo říkala, másto psala asi budu psát často - fakt logika), jeden blog už mám a zaměřuje se na... (Bla bla bla, ne, nebudeš o něm už psát, my už to četli.) A teď chci něco nového. Ráda píšu, momentálně i nějaké ty povídky a fanfikce. Jen ne tady, ale na Wattpadu. Slyšeli jste o něm? Já jsem sto let za opicema, dověděla jsem se o něm letos na jaře (skoro v létě) a nejdřív jsem povídky jen četla. Ale pak jsem si řekla, proč je tam nezačít vkládat? V počítači mám rozepsaných takových povídek, že to ani není možný. Původní myšlenka byla rozjet znovu svůj starý blog, ale... No a tak vznikl můj Wattpad účet a nyní mě pronásledují otázky "Kdy vyjde další kapitola?" (nefandi si, napsal ti to jeden člověk, nejsi žádná spisovatelka...).
A já chci psát. Pořád a stále. Ale vy, kdo píšete a píšete něco, nad čím potřebujete přemýšlet, ať už je to nějaký příběh, seminárka nebo bakalářská práce, sami víte, jak to chodí. Jsou to povinnosti. Věci, které víte, že musíte udělat, musíte je dopsat. Někdo na vás spoléhá, máte nějaký závazek. Aspoň já to tak cítím. A já chci psát něco, kde bude jedno, jestli to napíšu a jestli to napíšu dnes nebo až příští týden nebo dokonce měsíc. Psaní takovéhle věci je naprosto nezávislé a vy nemusíte sedět nad klávesnicí a přemlouvat se.
Jistěže psaní příběhu ze své hlavy tohle úplně až tak nevyžaduje, ale najde se i taková chvíle, kdy zrovna nemáte čas nebo myšlenku a prostě to nejde (ti, kdo píší příběhy na pokračování mě určitě chápou).

A co jiného to je, než deníček, když si člověk zapisuje každý den nebo týden své myšlenky, poznatky, informace. Vždyť deníky nás provází už po staletí. Díky nim jsme měli možnost objevovat skryté věci a míst, nové poznatky, dozvídat se pravdu (ano mám ráda dobrodružné filmy).
Ale dnes? Když se řekne slovo deník, deníček, díky teen seriálům a filmům je to na úplně jiné úrovni. Když se řekne slovo deník, deníček, první, co mi vytane na mysli je seriál Upíří deníky (kdo je zhruba starý jako já, určitě ví, jaký fenomén to v té době znamenalo, dnes už je to jen přežitek z doby twilightu). A pokud se jedná o blog, představuju si pod tím ještě horší věci jako "Milý deníčku, dneska jsem zase potkala toho kluka." Anička, 14 let (nic proti Aničkám).
Samozřejmě jsou tu i dobré věci, jako Deník moderního fotra. U toho se člověk neuvěřitelně nasměje. Ale to už zase polemizujeme nad slovem deník. Měla jsem na mysli "Co tě napadne jako první, když se řekne slovo deník?" - Deník.cz hahaha.

Nó, trochu jsem se rozepsala více, než jsem chtěla a takhle to bude vypadat asi vždycky. Ale ať máte taky co číst. (O kom to mluvíš? Nikdo sem chodit nebude.)

A poslední poznámka na konec - Předem se omlouvám za všechny gramatické chyby, které se na tomto blogu objeví, protože nikdo není dokonalý, ani gramatický nácek jako já. A když si dosti viditelnou gramatickou chybu může dovolit i vystudovaný profesor Českého jazyka přímo na tabuli opisující nadpis z knihy, proč ne já. Tím se samozřejmě nechci obhajovat, ale říkám tím, že se to stává. Pokud jste někdo gramatický nácek jako já, po naleznutí takové chyby je dobré si přečíst například nějaké české komentáře na youtube nebo na instagramu a hned je vám lépe. Nebo spíš hůře, ale zapomenete na to 1% mých chyb tady :D

Už končím, jinak bych se zase rozepsala a nebralo by to konce.

S pozdravem Nika
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama