Den 27 aneb den první

27. září 2018 v 21:54 | Nika |  Září
První den, co začínám s tímhle deníkem, ale je dnes 27. září, takže...
Dnes se nic zláštního neudálo, co by se charakterizovalo jako zpráva dne. Jak by taky mohlo... Měla jsem volno a půl dne jsem strávila doma jak v noře. Občas přemýšlím nad tím, jestli sousedi nemají pocit, že tu nikdo nebydlí a ta kočka, co brečí za dveřmi nedostala najíst několik týdnů.
Den začal telefonátem z banky. Docela dobře jsem si pokecala, ale když teď nad tím přemýšlím, mám trochu vztek. Ale ne na toho člověka, který mi nabízel kreditní kartu - byl tak příjemný, že by stačilo dalších pět minut a zřídila bych si u něj klidně půjčku s měsíční splátkou vyšší než můj příjem. K 1. 10. mi končí má debetní karta a měli mi poslat novou. Ještě mě o tom museli informovat jak zprávou, tak mailem, že mi zasílají novou. Dnes je poslední pracovní den v měsíci (jak pro koho), takže pochybuji, že se u mě ve schránce zítra objeví karta nová. A oni mi volají, jestli si nechci zařídit kartu kreditní. Ach jo. Já vím, že ten člověk, co mi volal, o tomhle problému zřejmě nemá ani ponětí, ale měla jsem velké nutkání se ho na to sarkasticky zeptat.
No co, aspoň jsem si konečně domluvila schůzku s mou poradkyní. Né kvůli nedoručené kartě, ale kvůli spoustě jiným záležitostem.
No a když už jsem si hned po probuzení takhle pokecala - Což byl docela výkon, protože více méně tak první hodinu po probuzení nemluvím. Občas ze sebe vydám nějaké to slovo, ale nejsem schopna rozhorou na úrovni s člověkem z banky o produktu. - tak jsem tedy vstala a šla něco dělat.
Poslední volný den - "Let's do something"... Úklid, praní prádla, rutiny běžné domácnosti.
Následné zřizování blogu, zkrášlování té bestie, která se na mě dívala při pohledu do zrcadla a šup ven.
Vždy mě překvapí, že je venku tepleji, než u mě doma. Ačkoliv mi termostat hlásí, že tu mám 19,5°C, je tu jak v lednici, že mám na sobě svetr, deku a běžně vařící kafe je teď pro mě jako teplé pohlazení. A venku je údajně 15 a mně je teplo po prvních dvou minutách, co vylezu. Samozřejmě oblečená, jak když je venku mínus.
Tohle počasí je stejné jako na jaře. Když se podíváte ven z okna, nemůžete podle lidí posoudit, co si máte obléknout. Když vidíte člověka v tričku s krátkým rukávem, jak míjí jiného, který má na sobě péřovou bundu zaplou ke krku a čepici, jak si z toho máte vydedukovat, jak je venku?
Po většinu času jsem praktická žena, takže jsem se oblékla tak, že můj outfit počítal s oběma verzemi. Aneb rozeplou bundou nebo s bundou přehozenou přes ruku nemůžeš nic zkazit. U mě je malá výhoda (spíš nevýhoda), že jsem pořád zmrzlá (i v létě aneb na zahradě si ve vedrech vykračuju s teplýma ponožkama, beze srandy), takže i když se nabalím jak pumpa, nejsem pak jak cibule (protože cibule mají vrstvy - Zlobři mají vrstvy, cibule mají vrstvy, jsme jako cibule. :D).
Původní myšlenka byla zajít do Terannovy, protože moje sestra, potom jít posedět do kavárny, protože provozuji profeionální kavárenské povalečství a nakonec zajít do obchodu pro chleba.
Tak s tím chlebem to nevyšlo...
Prostě jsem seděla v kavárně, popíjela kávu, sepisovala články na blog, překládala mamince angličtinu (protože je učitelka, ale v angličtině se teprve dovzdělává, složité na vysvětlování) a přemýšlela nad další kapitolou na Wattpadu, až jsem zapomněla, že jsem chtěla jít ještě pro chleba.
Naštěstí kvůli tomu neumřu a svět se mi nezhroutí. Jen ráno, hned jak vstanu, budu muset zapnout troubu, aby se mi stihla nahřát a já si stihla upéct preclíky. Ano, preclíky. Vychytávka moderní ženy nakupující v Německu.
A toť celý můj dnešní den, smutný... Teda, když nad tím tak přemýšlím takhle, jak to píšu. Jinak mi přišel celkem v pohodě.
Co se týče té kavárny, tam trávím hodně času. (Stále nechápu, že si mě obsluha nepamatuje.) Dobře se tam pracuje a přemýšlí. Je tam skvělý výhled, prostředí, teplo, světlo a dobrá hudba. Ale hlavně tam chodím na mé oblíbené věci, ať už je to káva, limonáda, dort nebo sendvič.
Dřív jsem takhle chodila hodně do Bageterie (ani nevím, proč už tam nechodím), ale teď chodím vysedávat sem. A taky je to blíž ke mně domů :D
Zítra jdu do práce, po dlouhé době... Měla jsem teď spoustu volna a celkem jsem zlenivěla. A tam se mi nechce už z principu. Jak jsem předtím mluvila o sobě, tak se jedná o ty rádoby kamarády. A nikomu se nechce do práce, kde si připadáte nevítaní. Sice jsou to poslední tři dny, ale spousta hodin a co já vím, co se tam za tenhle měsíc dělo...
No, uvidíme...Prozatím pro dnešek končím s psaním, protože jsem došla do konečného bodu dnešního dne. Teď se jdu přesunout na Wattpad a jdu sepsat poznatky z kategorie "Tvůrčí psaní" a "Fantazie" v mé hlavě.

S pozdravem, Nika
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama