...mně

27. září 2018 v 21:02 | Nika |  O...
Nechci vás nechávat v úplné nevědomosti o tom, kdo jsem, takže sem napíšu pár informací a vysvětlivek, které vám o mně něco prozradí, co se mé osoby týče (né, adresu, telefonní číslo ani kopie smluv sem dávat nebudu).

Článek je i pro ty z vás, kdo sem zavítáte třeba za půl roku, rok. Protože by měl být stále aktuální. Nehodlám sem psát nějaké věci, které by se mohly v blízké budoucnosti nějak měnit, tak uvidíme.

Jméno: Vědět nepotřebujete, stačí Nika

Věk: Ano, to je zrovna věc, která se každý rok kupodivu pravidelně mění a proto...
...datum narození: 1993 (Tak, a teď počítej.)

Kde mě můžeš potkat: V Liberci. Pocházím z mnohem (více mnohem) menšího města, ale už dva roky žiju tady. Nikdy jsem si nemyslela, že se přestěhuju a zrovna sem, ale teď si už nedokážu představit, že bych se měla vrátit. Tam, kde jsem vyrůstala to mám stále ráda, přeci jen je to v mém srdci stále domov, mám tam rodinu a znám to tam skoro tak dobře, jako sebe, ale tady to má pro mě své kouzlo. Nikdy jsem o sobě nesmýšlela jako o městské holce, neb z větších měst mám respekt a tak trochu i strach (život tu ubíhá jinak a jsou tu jiné věci). Ale co jsem se sem přestěhovala, spadl ze mě jeden z těch balvanů, které mě tížily. Cítím se svobodnější. Jsem svým vlastním pánem, mám tu svůj život, i když je krapet osamělý. A hlavně si můžu dojít pro chleba i v 7 večer...

Bydím sama s mou kočkou (tragické) v malém bytě. A tak to víceméně i zůstane, dokud jedna z nás neumře.

Ačkoliv mám spoustu přátel, ale jsem samotářská osoba. Mám ráda svůj klid, což je asi zřejmě i jedním z důvodů, proč jsem a budu sama. Nedávno jsem četla u babičky v Rytmu života (hroznej bulvární plátek), že být single je teď v módě a že se nejedná o osoby, které byste měli litovat. Zvolili si to sami - a to jsem já. Více méně před mým posledním přítelem jsem už říkala, že nikoho nechci, že je mi lépe samotné. No a pak do mého života přišel on... A po roce mi rozerval srdce na kusy (což dělá i ten půlrok po rozchodu) a já jsem se zařekla. Lidi se mi vysmívají, že to říká každá, a pak potkám někoho, s kým zas budu chtít být. Nevěří mí. Ale já sama sobě věřím. A jen sobě. A ačkoliv v mém podvědomí je malý strach ze samoty na stará kolena, teď to tak cítím. Vyhovuje mi to. Jsem neustále obklopena lidmi jako je rodina a přátelé, kteří tu pro mě jsou vždy. Ale také chápou, že mám ráda svůj klid, takže vědí, že až budu chtít, ozvu se. A proto jsem dost samotářská osoba.
Kdybych na sebe měla pohlédnout jako cizí osoba procházející kolem, soudila bych se titulem "Osamocená existence". Hlavně proto, že právě teď sedím ve své oblíbené kavárně už dvě hodiny a píšu na blog.
A to je také důvod, proč jsem ráda sama. Jsem pánem svého času a od rozchodu se zase naplno věnuji tomu, co mám ráda. A nechci se toho vzdát, protože to mě uklidňuje, pomáhá mi to utéct od stresu a problémů, kterým musím čelit.

A co moje osobnost? Niko, zkus se popsat ve zkratce, pár slovy...
Nedávno jsem si koupila takovou roztomilou knížečku o mém znamení. A i když na tyhle žvásty nedávám, po přečtení jsem si ujasnila spoustu věcí. Nepohlížela jsem na tu charakteristiku tak, že "Aha aha, takže taková je moje povaha." nebo "Promiň, to ze mě mluví moje znamení.". Ale pohlížela jsem na to tak, že... (eh, jak to vysvětlit...) Prostě a jednoduše vím, že něco dělám (mám nějaký zlozvyk) a najednou si to přečtu v knize, která všeobecně pojednává o mém znamení. Jasně, když je to jedna věc, ok, ale když si o tom přečtete celou knihu, je to jak kdyby nějaký psychiatr vydal knihu o vás. Trochu děsivé, ale na druhou stranu si říkám, že v tom aspoň nejsem sama (být tak nesnesitelnou osobou).

Jsem velmi přátelská.

A poslední dobou důvěřivá - Lidem obecně nevěřím, ale když se bavím s někým, s kým jde konverzace jako po másle, často ujedu a už se svěřuji - ať už to je o tom, na kolikátou si nastavuji budík nebo o rodinných chorobách. A to je důvod, proč se za poslední měsíc schovávám ve své ulitě a nebavím se s nikým kromě jedné kamarádky a rodiny. Protože jsem byla až moc důvěřivá k lidem, které jsem považovala za své kamarády. A oni se teď ke mně chovají hůře než k hadru.

Obětavá a nápomocná - člověk si připadá důležitě, když může někomu pomoct. A ráda obětuju svůj čas pro něco, co vím, že udělá někomu radost, třeba výroba dekorací na oslavu mé neteře, která mi zabrala měsíc.

Pečlivá - jsem puntičkář a jelikož jsem sebekritická, tak pokud to není podle mě dostatečně dobře udělané, ještě není konec. Bolí mě, když někdo nedělá svou práci jak má - nepříklad stříhání podle linií. A proto jsem...

...náročná. Na sebe i ostatní. Nemám vysoké nároky na vše. Těžko se to vysvětluje, jak a co, ale popsala bych se tak.

Pořádkumilovná. Moc ráda uklízím, což jsem na sobě vypozorovala, když jsem byla s mým posledním bývalým přítelem. Ten mě tak charakterizoval a od té doby to na sobě vidím. Pořád něco někde uklízím. Z kavárny nebo z restaurace bych neodešla, aniž bych si po sobě neuklidila, stejně tak na veřejných záchodcích. Ale přijdeš-li ke mně domů, zůstaneš stát v šoku. Doma jsem bordelář. Bydlím sama a nikomu tak můj bordel nepřekáží. Víte jak, inteligent se vyzná i v chaosu. Samozřejmě, když má ke mně někdo přijít, uklidím, jak nejlépe mohu. Koupelnu a kuchyň udržuji v čistotě, stejně tak jako zbytek bytu, ale všude se mi válí nějaké věci. Nadobí umyju až když mi dojdou lžičky (to je taky důvod, proč mám jen 4, aby mě to donutilo), prádlo vyperu až když mi chybí moje oblíbené tričko nebo kalhoty vypadají jako bych se válela na pískovišti a vysaju, když už si našlapávám kočky písek ze záchoda i v ložnici (kecám, vysávám až když se mi po cestě z ložnice do koupelny v obýváku kutálejí chuchvalce chlupů jak suché klestí na prérii). To je paradox, že.

Což mě vede k tomu, že až moc dávám na vzhled. Vím, že nejsem sexbomba odvedle s obličejem, který vytesali andělé, ale nebudu se zanedbávat kvůli tomu, že zrovna neoplývám haldou nápadníků a kamarádkami jako je moje sestra (ta oblíbená kráska sedící na baru, s koktejlovým brčkem ladně mezi zuby, s kabelkou MK, botičkama Tommy Hilfiger, značkovými hodinkami, perfektním makeupem a řasama dlouhýma jako já mám chlupy na rukách, v oblaku vůně od Huga). Nevylezu ven, aniž bych se stokrát nezkontrolovala v zrcadle. Vlasy musí sedět, obličej nesmí vypadat, jako bych se právě hrabala v záchodové míse a outfit musí být přijatelný. Nosím si, co chci, ale nesmí se mi to nikde zařezávat, čouhat, nesmí to být zmuchlané, zmačkané, smradlavé atd. chápem se. Zároveň to musí ladit. Pardon, ale kostkovaná košile s pruhovaným tílkem, maskáčovými kraťásky a puntíkovanýma ponožkama opravdu ne. A je mi jedno, že to jsou tvoje oblíbené věci. Prostě ne. Vlasů mám velmi málo a je problém je nějak upravit během jedné minuty. Závidím těm holkám, co ráno vstanou, prostě to pročísnou, hodí vlnu a jdou... nebo si udělají takový ten polodrdol nahoře a vypadají potom jako postava z Teletubbies. Prošla jsem si docela vážnou nemocí a skoro jsem přišla o vlasy (né, rakovinu jsem neměla). A tak mám přesně v těch místech, kde to mají děvčata vyčesané do toho drdolu, lysiny. Teď už je to spíš, že tam mám velmi řídké vlasy, ale učesat si to, lidi by si mysleli, že jsem plešatá. A to je důvod mých ranních procedur s vlasy. V noci si je prostě přeležím tak, že si vyležím přesně ta holá kolečka, a pak nejde učesat ani blbý culík, to by jeden brečel.
Samozřejmě mám kamarády, o kterých by se dalo říct, že nejsou zrovna hezcí či upravení. Protože ačkoliv u sebe hodně dávám na vzhled a kritizuju okolí, bavím se s lidmi kvůli tomu, jací jsou a ne jak vypadají.

Jsem velmi citlivá. Rozbrečí mě i smutné oči kocoura ze Shreka, natož pak smutná situace v mém životě. Dost si touhle vlastností ubližuju, ale taková už jsem. Člověk se mě lehko dotkne, ale po většinu času to na sobě nedávám znát. Jen nad tím pak dlouho přemýšlím.

Jsem upřímná. A nemám ráda lidi, kteří lžou. Nesnáším lidi, kteří mi lžou do očí a já to vím. Nemám ráda lži obecně. Nerada lžu, páč mi to po většinu času ani nejde. Ale být upřímná je těžké. Lidé moc upřímnost nesnesou, protože nechtějí slyšet negativní věci na jejich osobu. Ale kdo jinej to udělá, když ne já? Protože prostě mami, tohle si nekupuj, jsi v tom tlustá. A ona se urazí. Ale to chce, aby ji pak za zády kolegyně v práci pomlouvaly? Nebo chce opravdu vypadat dobře?

Znáte ten pocit, když napíšete obří článek, dáte uložit nebo zveřejnit a ono se to neudělá, protože prostě něco?
Tak mně se to stalo právě teď, po tom, co jsem tady sepsala svá veškerá negativa... Možná mi tím chtěl Bůh říct, že to nikdo stejně číst nebude, tak aby mi ukázal, jak to psaní bylo marný...
Už ani nevím, co všechno jsem sem napsala, vezmu to zkratkou.

Jsem cholerik. Tečka.
Impulzivní, negativní člověk, co musí mít vždy pravdu. Neodpouštím, nesnáším překvapení.
Největší negativum (pro vás všechny a pro můj život) - po většinu času o většině lidí si myslím, že jsou hloupí nebo idioti. Maminka mě za to neustále kárá. Ale tak to je. Neříkám o sobě, že jsem chytrá, protože ne vždy vše vím nebo to udělám dobře. Ale inteligentní jsem. A to hodně. Mám na to dokonce papír :D aneb byla jsem na testech inteligence (né takový ty půlhodinový kvízy, ale myslím ty velké u psychologa, co trvají půl dne). Rozdíl v tom všem je, že když s někým hovořím, nedávám to najevo. Nemám potřebu začínat konverzaci slovy "Mám vysoké IQ, gympl a vejšku" a končit ji "Myslím si, že jsi idiot". Nepatřím k lidem co se musí něčím chlubit. Nebo soudit na první pohled (děláme to každý, říká se tomu první dojem... Ale pak také záleží, jak velké procento prvnímu dojmu přisuzujeme a zda v tom setrváváme i nadále). A také to neprozrazuji, protože spousta lidí soudí hned. A když někomu řeknete, že číslo vašeho IQ je mnohem vyšší než průměr, a pak uděláte nějakou blbost, lidi vám to dávají sežrat mnohem více, než když řeknete, že jste postižený imbecil a uděláte tu samou blbost. Jestli mi rozumíte. Proto se také neustále podceňuji, protože je to snažší.
Ještě jsem tu psala něco o charakteru a souzení člověka, ale to už necháme být (třeba na další článek).

Prozatím tolik k mému já.
S pozdravem, Nika
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama