11/10

11. října 2018 v 12:03 | Nika |  Říjen
Připadám si jako loni, když jsem byla nemocná a musela jsem být doma.
Sedíte, nevíte coby a jste už tak znudění, že vás nebaví absolutně nic.

Venku je hezky a já jsem už druhý den zalezlá a nikam se mi nechce. Je to hloupý, vím, že bych hned měla veselejší náladu, ale mám takový pocit, že schovávat se před světem je teď to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Je i spousta věcí, které bych měla udělat... Ale já si připadám jak před zkouškou a učení odkládám a odkládám, dokud to jde. To i tyhle "povinnosti". Je to na houby...

Teď, když to píšu, musím se ironicky smát. Jak kdybych měla deprese, že?

A co když jo? Nikdy jsem o depresích nečetla žádný odbornější články. Od jakého momentu je jasné, že člověk trpí depresemi, že nemá prostě jen den (týden) a není prostě jen smutný?

Mrknu, co říká slečna Wiki, tam se vždy "odborně" vzdělám a hned si připadám jako profesor vědy.

Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení (ahedonie), úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, také je někdy zvýšená agrese, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění. (Wikipedia)

Aha... U všeho jsem si řekl takové to "uhm" a "oukej" a jakmile jsem tu větu dočetla, je mi jasné, že mám depresi. Jojo, slečna Wiki je hodně chytrá a vždy poradí.

Né, ještě na tom nejsem tak špatně, když si z toho dělám srandu... No srandu... I sarkasmus je druh srandy.
Není? Aha, oukej. Pro mě ano a to znamená, že to se mnou není tak zlé. Sarkasmem stále oplývám. Yeah.

Teď bych se měla rozbrečet...

Popravdě, bojím se jít ven...
Zatím se na mě vše valí jak lavina a mám pocit, že na co sáhnu, to se podělá. Potřebuju do banky (zase), protože jsem si smazala certifikát pro přihlášení (jak se mi něco takového může stát?! - no jo, to je ta zhoršená pozornost a soustředění...) a potřebuju nový, ale jak imbecil si musím jít zažádat osobně. To asi aby viděli ten lůzr ksicht a já se mohla cítit ještě hůř, až budu jednat s nějakou slečnou o deset centimetrů vyšší, o deset centimerů užší, s ladnými křivkami, v kostýmku, mém věku, na podpadcích a zahalenou v drahém parfému.

Zajímalo by mě, co se takovým slečnám honí hlavou, když k nim přijde mýval v jejich věku s problémem senilního starce.

Ach jo, právě jsem si uvědomila, že se zaobírám věcmi, které bych normálně neřešila a které mi jen přidávají na mé melancholické náladě. A pak má člověk vylézt ven.

No v každém případě, jak jsem psala tu příhodu s kartou (na pokračování), tak je potřeba ji aktivovat, výběrem, jako každou kartu. Ale protože je to karta na zakázku, má jiný pin a já mám strach ne-li blbý pocit, že to tam prostě zadám špatně a ještě si ji zablokuju.

To jsou problémy hodné hysterického pláče a povolání maminky...

Bože, proč jsem nemohla být kočkou... Jo a nakonec bych skončila na ulici, týraná nebo v útulku, jak se tak znám.

Vím, co by mi zaručeně spravilo náladu. Jít do své oblíbené kavárny. Ale copak si teď mohu dovolit takový luxus? Vždyť teď musím šetřit, to znamená domácí strava (aneb co dům dá) a do obchodu maximálně až dojde to, na co si něco namažu a nebo to, co si potřebuju na to něco namazat. Začarovaný kruh. Ale berme to pozitivně, tohle je dobrá dieta. A to je výhoda... Při mé smůle skončím v léčení s nějakou závažnou nemocí týkající se stravování.

No, tolik k dnešnímu optimistickému dopoledni, je na čase vzít štít proti mozkomorům a jde se vylézt z nory.

S pozdravem, Nika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama