Říjen ve stylu...

2. října 2018 v 12:37 | Nika |  Říjen
...Připadej si jako idiot.

Víte, jedna věc je dát v práci výpověď, že na vás čeká práce nová. Ale druhá věc je, když né vše vyjde podle představ. Já vím, že vždy může být hůř (aneb moje doživotní motto), ale už takhle se vám to nezdá oukej, necítíte se tak dobře.
Říká se, každý svého štěstí strůjce. Ale dějou se věci, které mi jsou nepříjemné a za které vlastně ani nemůžu.
No, nebudu to déle natahovat a jdu si postěžovat.

Končíte k 30. 9., ale vaše další práce nezačíná hned od 1. 10. (jakože není k prvnímu podepsaná smlouva). Hm, smůla, to ti nevyšlo kámo. No a co jinýho vám zbývá. Jasně, můžete si narychlo ten poslední týden v září shánět práci, o které víte, že se vám stejně nikdo v nejbližších dnech neozve (což jsem taky udělala a odezva nulová). Ale proč to dělat, když víte, že ta práce bude, jen prostě to teď stojí na hovadině (jakože si pan ředitel, se kterým jednáte, vzal týden dovolenou...) a kdyby vás někde přijali, tak za pět, deset dní jim zase řeknete čus.
A tak jdete na úřad práce jako nezaměstnaný občan žádat o státní podporu (jééé to je radosti)...
Potupně...
Nebo aspoň pro mě je to prostě takový osobní selhání. Máma říká, že se to stává (každý vám to bude telit), že si tím projde každý a když nic jiného nezbývá, tak co máte jako dělat. Prostě tam musíte, ať už se jedná o blbých pár dní nebo o delší dobu. Tedy pokud nejste milionáři. V tom případě, když vám přijde dopis, zaplať za sebe desítku sociální, no problem bro.
Pro mě je to selhání kvůli tomu, že před těmi dvěma a půl měsíci, kdy jsem podávala výpověď, tak bylo všechno růžový jak jednorožčí vlas. Někdo mi slíbil (nebudu konkretizovat, nikdy nevíte, kdo si to přečte) a práce byla na 90% jistá. Devadesát není sice sto, ale je to dost. Nabídek bylo dost. Ale ve chvíli, kdy se na vás ten dotyčný vykašle, nenaděláte nic. Nemáte informace, nemáte kontakt a stále jen slyšíte věty jako "Jojo, dám ti vědět.". No a to jsem začala jednat jinak, ale už pozdě... A teď si říkám, kdybych tam zůstala, tak jsem nemusela nic řešit a nemusela jsem být v takový pozici jako teď.
A teď, po tom, co jste doteď pracovali v celkem slušných pracích, máte vystudovanou vejšku, nikde žádný dluhy, si jdete sednout na úřad práce mezi tu chásku.
I když byla paní celkem příjemná, ze začátku se mnou tak nejednala. Zřejmě asi jako s každým. Protože nevím, jak to chodí jinde, ale výběžek je plný "nepřizpůsobivých" spoluobčanů, kteří tam jsou jak doma, určitě znáte všichni tuhle situaci, jak jsou tihle občané slušní, i svým projevem, a pracovití. (A teď nemluvím jen o Romech, znám spoustu slušně vychovaných a celkem i dobře studovaných.) A člověk si pak připadá hloupě.
Zaprvé, nevíte, jak to tam chodí, když jste tam nikdy nebyli.
Zadruhé, když nerozumíte pár věcem v tom formuláři, prostě to nevyplníte a zeptáte se napřímo. Čímž způsobíte fakt, že paní už je naštvaná, protože jste měli přijít s vyplněným formulářem. A navíc teď musí ještě čekat, než si to vyplníte.
Zatřetí, je to zdlouhavá obštrukce, jak kdybyste byli na policii při vyšetřovačce.
A začtvrté, ještě si můžete vlastně vystát hodinovou frontu, než se vůbec dostanete na řadu. (Díky Bohu, že dnes přede mnou byla jen jedna paní.)
Vyřídíte si tohle a cítíte se trochu líp. I když to pro vás ještě není konec, protože musíte ještě vyplnit nějaké papíry se svým bývalým zaměstnavatelem - to znamená tam zajít a prozradit, že jste místo ve skvěle placené práci skončili na pracáku. Haha, vůbec se vám všichni za zády nebudou smát. Ale co na tom záleží že, dyť mi to může být jedno, pak jim natřu zábradlí. Co oni kdy dokázali, ani tu blbou vejšku nemají a střední nějakou podřadnou, kdežto vy... No, tohle by nikdo neměl dávat najevo, že je něco víc než ten druhý (i kdybyste byli). Ale chápete mě že (nebo ne... A já jsem zase jen ta, co si o ostatních myslí, že jsou idioti).
No a pak se vydáte do banky na dommluvenou schůzku, kde vám řeknou, že tenhle produkt (který vám nabídli s vámi řeší 20 minut) si nemůžete v téhle situaci dovolit. Aneb slušnou verzí se velice omlouváme a domluvit si to přijďte, až budete mít jistý stálý příjem, ale vlastně vám chceme říct, že jste lůzr na podpoře a dostanete se do dluhů.
Produkt, který mi sami nabídli a já o něj stojím, i když ho nepotřebuji, mi nechtějí dát, protože údajně lžu o svém stálém příjmu.

Představte si sebe v mé situaci. Na konci září jste skončili v práci, teď musíte sice na pracák, ale nová práce od půlky října bude. V půlce října dostanete výplatu za odpracované září a na začátku listopadu dostanete výplatu za odpracované dny v té nové práci (protože jdu pracovat do Německa a tam je to k prvnímu). Sice jen půlku toho, co dostanete za celý měsíc, ale i tak to bude větší částka, než jste měli doteď. A i kdyby to bylo až v půlce listopadu, je to jak kdybyste dál pracovali bez výpovědi, pauzy... No to je fuk. A oni vám řeknou, že lžete o tom, že dostáváte XY peněz jako stálý příjem, protože teď nikde nepracujete (2 dny) a ty peníze v dalším intervalu mít nebudete...

To mě tak zamrzelo. Jako na jednu stranu to chápu, je to pitomá formalita, že jistota je jistota a nechtějí, aby se jejich klient dostal do srabu. A to jsem mohla klidně lhát (jak už jsem psala, lhaní nesnáším). Ale na druhou stranu vás nemají co ponižovat. Jak kdybyste byli "Dyk more, čekam nadavky na počtě voe." s příjmem raz dva a dneska jen o chlebu.
Nevím no...
Jsem člověk, kterýmu se takovéhle věci dostanou lehce pod kůži a pak nad tím dlouho přemýšlí. Ve výsledku o nic nejde a vše bude v pohodě než se naděju.
Ale v tuhle chvíli...

Člověk si připadá tak potupně.

Nebo to tak vidím jen já...
S pozdravem, Nika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama